ROZHOVOR S ERNESTEM BOKROŠEM

19.02.2012 | Ondřej Monski

Karvinský odchovanec a především známý slovenský trenér Ernest Bokroš (nar. 25. srpna 1959 v Karviné) zavítal v sobotu do rodného města. Přijel se podívat na první čtvrtfinálový zápas mezi týmy HC Karviná a HC Bobři Valašské Meziříčí. V týmu hostů totiž nastupuje jeho syn Lukáš.

Pane Bokroši, jste úspěšným a známým hokejovým trenérem, ale  možná ne každý z dnešní generace fanoušků ví, že Vaše hokejové začátky jsou spjaty s hokejovým oddílem Baník ČSA Karviná, předchůdcem dnešního SK Karviná. Můžete nám sdělit, jaké byly vaše hokejové začátky?

Jsem rodák z Karviné. Jako kluk jsem tady prošel všemi mládežnickými družstvy až do dorostu. Pak jsem odešel na vojnu do Litoměřic, odtud jsem šel nejprve do Jihlavy a pak do Trenčína. V tehdejší Dukle Trenčín jsem nastartoval profesionální hokejovou kariéru.

Byl jste ve své době v silném ročníku karvinských hráčů. Býval jste spoluhráčem třeba Miroslava Fryčera, který hrával i v NHL, nebo také Dalibora Boniattiho, dnešního manažera SK Karviná. Jak vzpomínáte na hokej v mládežnických kategoriích v tehdejším Baníku ČSA Karviná a na tyto spoluhráče ?

Samozřejmě to pro nás byla úplně jiná doba. Těšili jsme se z každé přilby, z každé hokejky, kterou jsme dostali od A-mužstva. Dneska je taková doba, že mladí hráči si takových věcí neváží. My jsme hráli hokej v takových ztížených podmínkách, ale o to víc jsme se snažili. Jak jste uvedl, mými spoluhráči byli Dalibor Boniatti nebo Mirek Fryčer, ale byli tu i jiní. Petr Skulina, Jarda Bojarský nebo Milan Mokroš, Petr Hašek nebo brankář Jirka Červený. Tehdy v žácích mě vedl trenér Oldřich Badal. A poprvé, když jsem se dostal do A-mužstva, tak největším králem tady v Karviné byl Jarda Motyčka a kolem něj řada vynikajících hokejistů jako Břeťa Kopřiva, Mirek Beránek, Honza Kovalčík, Gilbert Karolák, Ludva Svoboda a brankář Mirek Lacký. Byl tu pan trenér Horymír Sekyra, ale především musím vzpomenout na pana trenéra Jana Mančaře, který mě toho opravdu hodně naučil v mládežnických družstvech.

V současné době jste trenérem. Nelze nevzpomenout na váš úspěch s družstvem Zlína, které jste přivedl až k titul mistra české extraligy v sezoně 2003/2004. Pod vaším vedením vyhrál titul na Slovensku v roce 1998 Slovan Bratislava a v roce 2001 i HKm Zvolen. Můžete nám ale stručně přiblížit i zbytek vaší trenérské  kariéry?

Jako trenér jsem začínal v Trenčíně, pak jsem přešel do Zvolena. Tamní působení bylo načas přerušeno mým angažmá ve Slovanu Bratislava. Ze Zvolena jsem přešel do Zlína. Pak jsem v Česku trénoval ještě Vítkovice a České Budějovice. Odtud jsem se znovu vrátil do Zvolena. No a teď působím jako šéftrenér slovenských mládežnických reprezentačních družstev.

Vidíte nějaký rozdíl mezi slovenským a českým hokejem?

Určitě máte v Česku větší kvalitu. Česká republika má více obyvatel, svaz má větší členskou základnu, tedy i větší výběr kvalitních hokejistů. Navíc většina klubů z někdejší federální ligy je v Česku, takže ten hokej tady je určitě na vyšší úrovni.

Nelákalo by vás trénování mužské reprezentace Slovenska? Tam jste už přece působil jako asistent Jána Filce.

Samozřejmě, měl jsem krásné období s panem Filcem, kdy jsme se slovenským nároďákem získali zlatou a stříbrnou medaili z mistrovství světa. Takže pokud by taková nabídka přišla, tak bych to asi bral. Reprezentace se odmítá málokdy. Momentálně je tam ale pan Vůjtek, kterému přeji co největší úspěch, protože je to můj bývalý spoluhráč a velký kamarád. Takže rozhodně to není tak, že bych po tom nějak toužil. Mám teď na starost mládež a to je úplně jiná práce, než když jsem sedmnáct let trénoval mužský hokej.

V čem je hlavní odlišnost?

Hlavní odlišnost je v tom, že mladí hráči se pořád chtějí učit, jít dále, zlepšovat se a dostat se do profesionálních soutěží. Získat profesionální smlouvy. Kdežto starším hráčům už často chybí motivace. Někdy se dívají jen na výdělek, aby nějak přežili. Je to hodně individuální.

Přijel jste se k nám do Karviné podívat na první utkání čtvrtfinálové série play-off 2. ligy. V týmu Valašského Meziříčí nastupuje váš syn. Je tedy jasné, komu budete fandit. Koho ale favorizujete?

Já si myslím, že favorit je jasný, je to Karviná. Mají tam spoustu kvalitních hráčů. Play-off je hodně o přesilovkách a i když se dneska Karviné v přesilovkách moc nedařilo, tak ti zkušení hráči ji v těch příštích zápasech potáhnou. Samozřejmě otec vždy drží palce synovi a není to jinak ani v mém případě.

Jste se synem často? Radíte mu, nebo se s ním bavíte o hokeji?

Ne, jsme spolu minimálně. Teď, když je ve Valašském Meziříčí, tak se spolu skoro nevídáme. Já jsem také dost časově vytížený člověk. Mám na starosti všechny slovenské výběry od 16 do 20 let, jsem stále na cestách na Slovensku i v zahraničí. Občas se setkáváme na víkendech, zeptám se ho jak se má, jak se mu daří. Jeho zápasy většinou nevidím, takže mu nemůžu ani radit.

Váš druhý syn Tomáš je také hokejista, za který tým nastupuje?

Hraje střídavě za Piešťany a za Žilinu.

Co říkáte vývoji karvinského hokeje? Mám na mysli především návrat druhé ligy v podobě nového klubu HC Karviná.

Myslím si, že A-mužstvo by mělo být propojeno s mládeží. Každopádně hokej by mělo podporovat město, protože bez této podpory kluby často strádají.

Jezdíte ještě někdy do Karviné?

Ano občas tady jezdívám. Mám tady rodinu. Mí rodiče už bohužel umřeli, ale mám tady sestru a žije tu celá rodina z manželčiny strany, protože žena také pochází z Karviné. Mám tu pořád několik kamarádů, například Dalibora Boniattiho, se kterým jsme nejčastěji v kontaktu.