LEGENDA KARVINSKÉHO HOKEJE - PETR SKULINA

23.01.2012 | Ondřej Monski

Přinášíme vám interview s legendou karvinského hokeje a současným trenérem mládežnických oddílů SK Karviná Petrem Skulinou (nar. 1957). Dočtete se o jeho působení v karvinském Baníku, jeho pohledu na aktuální problémy mládežnického hokeje a dozvíte se řadu zajímavostí z prostředí ledního hokeje v Karviné.

Pane Skulino, vzpomínáte si na vaše hokejové začátky a na vaše působení v mužském hokeji tehdy kvalitního klubu Baník Karviná?

Začínal jsem v jedenácti letech, což by už bylo v dnešní době samozřejmě strašně pozdě. Mým prvním trenérem byl pan Oldřich Bodal. Je pravdou, že v té době bylo daleko více dětí. Navíc hokejisté nebyli rozdělení do jednotlivých tříd jako dnes, ale jen na starší a mladší žáky. Pak následoval dorost, kde byli kluci od 15 do 19 let, takže když jsem se dostal do dorostu, hrál jsem na hřišti s hráči, kteří byli o čtyři roky starší. V dorostu mě trénoval pan Jan Mančar, který mi dal opravdu hodně a který byl podle mě jedním z nejlepších trenérů.

V 17 letech jsme se spolu s Milanem Mokrošem a Jiřím Červeným dostali do širšího výběru ČSSR do 19 let. Bohužel, do užšího výběru už jsem se já nedostal.

Za A-mužstvo jsem začal nastupovat v necelých 18 letech, v té době tady trénoval pan Sekera.

Tehdy se v Karviné hrála 1. národní liga, tedy druhá nejvyšší soutěž. Zimní stadion byl často na mistrovských zápasech zcela vyprodán. Působila zde celá řada kvalitních hokejistů, na které si rád vzpomenete?

Byli tam takoví hráči jako např. Suchý, Motyčka, Šaloun, Beránek, Svoboda, Kopřiva a další. Rád vzpomínám na léta, kdy jsem hrál v jednom útoku s Jaroslavem Motyčkou a Ivošem Trojanským. Tehdy byl zdejší hokej úplně někde jinde, než je dnes. Chodila na nás spousta lidí a byla tu opravdu úžasná atmosféra. Za A-mužstvo jsem odehrál 14 sezon.

Nyní působíte jako trenér mládeže. V čem vidíte hlavní rozdíl mezi vaším mládím a současnou mladou hokejovou generací?

Myslím si, že za našeho mládí jsme byli více samostatní a zodpovědní. A kdybych měl říct ten hlavní rozdíl mezi rokem, řekněme, 1970 a současností? Měli jsme lepší přístup k tréninku i k samotným trenérům, což dnešní mládeži chybí. My jsme zdaleka neměli takové možnosti, jako dnešní kluci. Žili jsme jenom tím sportem a když jsme přišli ze školy tak jsme zase sportovali. Zatímco v dnešní době je všeobecně známé a pořád se o tom i mluví, že děti mají zájem především o počítače a moc sportovat se jim nechce. Vidím tady spoustu mladých hráčů, jejichž rodiče chtějí, aby sportovali, což je správné. Jenže oni sami k tomu sportu nemají ani vztah. Pak přijdeme do tělocvičny, já po nich chci, aby třeba udělali kotoul a oni ani nejsou schopni pořádně udělat obyčejný kotoul. To je problém dnešní mládeže, ale to je na delší debatu.

Samozřejmě nás bylo víc, v dnešní době těch dětí ubývá…Kdysi si trenéři z dětí vybírali ty dobré a kdo na to neměl, šel pryč. Dneska musíme pracovat s tím, co máme a snažit se, aby se ti kluci zlepšovali. Vzpomínám si, že někdy v roce 1971 nebo 1972 se tady uspořádal turnaj škol a zúčastnilo se ho 650 dětí! Každá škola byla vybavena hokejovou výzbrojí včetně hokejek, jen ty brusle musel mít každý vlastní. A každá škola mívala vlastní ledovou plochu, kterou si vytvořila svépomocí. Na té se ve večerních hodinách trénovalo. Dnes bohužel nic takového neexistuje.

Které třídy trénujete a které jsou podle vás úspěšné?

Trénuji s panem Števčekem 5. a 6. třídu a s panem Boniattim ještě 7. a 8. třídu. Tyto třídy trénují každý den a jednou týdně mají mistrovské zápasy. Šikovné kluky máme hlavně v 5. třídě. Docela se daří i osmičce. Řada hráčů, kteří hrají za osmou třídu už nastupuje za mladší dorost. Například Frojda nebo Cihlář. Mladší dorost nás letos příjemně překvapil, bojuje v tabulce o přední místa.

Přesto se karvinským mládežnickým oddílům v poslední době příliš nedaří.

Je to způsobeno právě tím malým počtem hráčů. Proto taky klademe důraz hlavně na přípravku. Máme u tady několik kluků z ročníku 2007, těm je tedy jen pět let. V přípravce všechno začíná a měli by tam být i nejkvalitnější trenéři.

Na co je třeba při tréninku klást důraz? Co by se mělo u dětí zlepšovat?

U těch dětí musíme dbát hlavně na to bruslení, to je základ hokeje. Kluci by měli správně jen bruslit, bruslit a zase bruslit. Zlepšovat obratnost a podobně.

Daří se to?

Částečně. Máme tu hlavně problém s docházkou na tréninky. Kdyby každý absolvoval všechny tréninkové jednotky, které absolvovat má, zlepšovali by se kluci mnohem rychleji, než jakým tempem se zlepšují.

Jaké cíle si kladete v této sezóně?

U těch žáků si žádné velké cíle nemůžeme klást. Kdyby se hrálo jen na výsledky, tak by hráli jen ti lepší a ti slabší by seděli na střídačce. To je špatně. Trénujeme mládež, abychom ji vychovávali a aby si všichni šáhli na to mistrovské utkání.  Někteří trenéři v jiných oddílech tohle praktikují, že hrají jen s dobrými hráči, aby měli dobré výsledky. Ale my se snažíme, aby si zahráli všichni. Ono se taky může stát, že ten slabší hráč jednou výkonnostně dožene toho lepšího. Pokud na sobě bude pracovat.

Vy také pracujete i v dalším karvinském hokejovém klubu – HC Karviná. Tento klub v letošní sezoně hraje 2. ligu mužů. Na jaké pozici působíte a jak jste se k té funkci vlastně dostal?

No dělám jim kustoda a k té funkci jsem se dostal opravdu náhodou. To když mě oslovil tehdejší prezident klubu pan Víteček.

Práce ve dvou oddílech musí být časově náročná. Jak se vám tedy daří skloubit tyto dvě funkce – trenéra a kustoda – dohromady?

Je to opravdu dost časově náročné, ale když máte k hokeji vztah tak se to dá zvládnout. Je tam dobrá parta kluků, mnohé z nich jsem znal již z dřívějška, takže je to v pohodě.

Co děláte ve volném čase?

Buď jsem na hokeji nebo spím (smích).